Léto je neskutečné. Skoro bych si chtěl hloupě říct, že to zimní utrpení stálo za to, ale - inu, stálo, léto je nepřekonatelné - stejně si nedokáži představit, jak přežiji příští zimu. Je to rok za rokem horší, ale arab - maročan, mi tu nechal nějaké tabletky, tak snad timhle způsobem....

Víkendy jsem zasvětil výletování. Jsou to takové procházky bez keců, takže ani tady se nebudu moc vykecávat a fotky.

Tak jsi měl našel spamový robot a zasvinil mi guestbook, čili mi už nikdo nemůže nic napsat. Možná je to tak dobře. Myš se mi v noci snažila ukrást polštář (viz fotky), takže jsem dopoledne zašíval. Šití mě docela baví. Opravený polštář nemá cenu ukazovat, neboť vypadá jako nový. No a do blogu jsem zarovnal studijní výlet do varšavy. Doufám, že z textu nečiší tak mocná nechuť, jakou jsem tam ke všemu cítil.

A tady jsme bydleli.

Díky různým tlakům jsem si začal hrát s html, následně css a asi mě čeká i php. Je to otrava, učit se něco, co je pouze prostředkem k předávání informací, ale budiž. Prozatím tu není nic výjimečného a dokud nevydám knihu, tak asi ani nebude. Třeba aspoň myší fotky někoho zaujmou, nebo MLHA, což je projekt Saši gr., na kterém participuji neboli se účastním celým svým tělem, ale především duchem. Momentálně jsem pojal ideu stvořit guestbook, takže hurá do základů php. To bude zase otrava.

Začal jsem psát a chtěl bych dokončit příběh dvou lidí, který je zaměřen především na styl a zajímavost postav a situací. Obsahem, který bude provázet celý text, je rozdílnost dvou přátel, a to rozdílnost ve vztahu k ženám - dívkám a tím i k životu. Jeden má k ženám blízko, seznamuje se a prožívá radostné chvíle a snadno se rozchází. Druhý je věrný jedné dívce, kterou měl, ale ona ho již nechce. On se přesto nevzdává, protože věří v pravý opak toho, čemu věří jeho přítel - ve stálost. Toto je hlavní náplní příběhu, který bude končit asi jako začal, nic se nezmění. Pro jednoho začne další vztah nadějí, že bude jiný než ten minulý a druhý bude neustále balancovat mezi nadějnou budoucností s jedinou dívkou a možným krachem. Ovšem je nutné podotknout, že na dosah bude více štěstí než krach.

Nemám v úmyslu psát klasický příběh - popis - dialog. Není mým cílem podat čtenáři objem informací co se jak stalo. Jde mi o to, aby měl příběh atmosféru a čtenář zažíval cosi víc, než příval slov, která končí vykonstruovanou pointou. Nemám také v úmyslu psát těžkou literaturu. Píši o lidech v lehce absurdních, avšak ne vzdálených situacích. Píši velkou literaturu.

Měla by to být novela v rozsahu zhruba 120 stran. Provizorní název je Pošťák Gabriel, nebo Já sebe.