Recept předávaný z generace na generaci mnou doladěný k dokonalosti pouze částečné, neboť jsem se zatím nenaučil (kromě bramboráku) používat koření.

1. Rýži koupíme sypanou v pytlíčku. My osobně kupujeme Paraboiled, což je typ rýže, nikoli jméno výrobce.
2. Na sádle v hrnci či hluboké pánvi osmahneme cibulku jak ji máme rádi.
3. Propláchnutou rýži smícháme s cibulkou a přidáme vodu (dvě vody na jednu rýži). Vaříme na velmi mírném ohni (rozsah připálení odpovídá nadměrné teplotě).
4. Těsně než se voda vyvaří přidáme česnek (nakrájený na plátky), též někdy v průběhu osolíme (každý podle toho, kdy si vzpomene), přiklopíme, vypneme sporák a necháme takzvaně dojet třeba dvacet minut.

Primitivní a velice chutný pokrm. Moc mě baví připravit si na každou ingredienci jinou mističku, jako to dělají v televizi. Jídlo to nějak vytuší a je pak poslušnější.

1. Rýže.
2. Maso samozřejmě kuřecí (může být i jiné jemné zvíře, třeba potkan), avšak kuřecí prsní většinou postačí. Důležité je maso rozsekat skutečně na miniaturní kousíčky. Já dělám proužky sice dlouhé, ale zato tenké. To se osolí jako vždy a posype třeba sololitem nebo solamilem nebo jak se to menuje. Prej stačí i hladká mouka. To je dobrý kuli tomu, aby si kuře udrželo šťávu, ale v čínským fastfoodu jsem to nikdy neviděl. Celou směs následně, samozřejmě na sádle, pomícháváme na pánvičce při poloviční teplotě. Pomíchávání je důležité. Musí se to trochu ogryfovat - kousky elegantně pohazueme asi pět milimetrů nad povrchem pánve, pánvičku sundáváme z ohně a zase přikládáme, tím udržujeme stálou teplotu a nic se nepřipeče. Opékáme do jemna, ne do hněda.
3. Zelenina se jednoduše rozseká nějaká ta paprika, zelí a pórek, to se hodí opět na sádlo a opéká se to tak dlouho, dokud taková povaha jako paprika neztratí vláčnou ostrou chuť a nenahradí ji ta příjemná nasládlá jemnost, kterou se celá china vyznačuje. Nemusí být úplně nadrobno, ale je dobré dělat kousky, které se vejdou do pusy. Při opékání opět gryfujeme.
4. Všechno nakonec sesypeme na talíř a otevřeme si Budvar.

Tohle je velice oblíbený pokrm, který uměl vždycky líp táta než mamka, takže není divu, že i já ho umím proklatě dobře.

1. Cibulka. Tu snad umí každý, já jen dodám, že nejlepší je na sádle a tady se vyplatí ji udělat do hněda.
2. Knedlík kupuji normálně v Delvitě hotový, samozřejmě houskový. Jedna šiška stačí na dvě porce (Martinovi na jednu) a ještě zbydou patičky. Je třeba ho nakrájet na nepravidelné hranoly mnohdy s jednou stěnou zkosenou, a když je cibulka opečená (je dobré si u toho otevřít okno a zavřít dvířka od skříňky nad plotýnkou, to ale platí u každého vaření, jenže člověk nemůže vždycky myslet na všechno) přemístíme nepravidelné hranolovité útvary houskového knedlíku na pánev (osvědčila se mi pánev spíš než hrnec, ale to záleží na chuti jedlíka - z hrnce vznikne kašovitá hmota, zatímco na pánvi se nám podaří uklohnit pokrm, který nebude odpuzovat už svým vzhledem) a chvíli opékáme, dokud se knedlíčky neohřejí.
3. Vajíčko přidáme až nakonec. Já si dám třeba tři, protože jich koupím balení po šesti a abych měl dvě porce stejně veliké, tak musím po třech, to je jednoduchá matematika. Směska se míchá a převrací, můžeme i gryfovat, ale pozor, knedlíci si rádi vyskakují, takže složitější gryfy si schovejte na chinu. Někdy je dobré k dochucení použít sůl.
4. Nakonec si otevřeme Budvar a jdeme koukat na hokej, když už je to mistrovství.